Z čeho vaříme

Kus-kus

je těstovina vyráběná ze semoliny (druh tvrdé pšenice, která je pro výrobu kuskusu nejvhodnější). Existuje několik druhů kuskusu, pro naše zdraví je rozhodně nejlepší tzv. celozrnný kuskus. Ten je zpracováván z celých zrn pšenice včetně slupek a tak si uchovává všechny zdravé látky, zejména vlákninu. Jednotlivá zrnka mají velikost okolo jednoho milimetru.

V současné době se samozřejmě zpracovává průmyslově, i když v některých zemích Afriky je dodnes používaný prastarý způsob – pšenice se máčí ve slané vodě a ručně se prosívá na malá zrnka, která se následně vaří a suší na slunci. Teprve potom dostane kuskus svou konečnou podobu. Tato příprava tak zaměstná spoustu lidí a stává se z ní obřad, kterého se účastní velká část vesnice.

Pohanka

není obilnina, jak je někdy prezentována, ale je to rdesnovitá rostlina. Její moučnatá, šedivá až černá trojhranná semínka se jedí celá nebo jako krupice. Pohanka neobsahuje lepek a tak se hodí jako potravina pro alergiky. Pohanková mouka se například báječně hodí na přípravu palačinek a lívanců.

Pohanka je vysoce nutričně a dieteticky hodnotná, z hlediska lidské výživy má velmi příznivé složení. Obsažené bílkoviny, glycidy, lipidy i vláknina se zde nacházejí ve vhodném poměru. Její proteiny jsou lehce stravitelné, navíc obsahují lysin, tryptofan, ararginim a kyselinu asparagovou. Kromě těchto kvalitních proteinů obsahuje i mnoho zinku, mědi, selenu, manganu, z vitamínů lze jmenovat vitamín B1, B2, B3, A, C a další.

Jáhly

jsou loupané proso. Proso je obilnina pocházející z Číny, která se u nás pěstuje v teplých a suchých oblastech. Semena – plody jsou malé žluté kuličky v průměru asi 1 mm. Pokrmy z jáhel jsou lehce stravitelné a přitom velmi výživné a syté. Jáhly jsou velmi vhodné pro děti, studující, sportovce, těžce pracující a rekonvalescenty. Mají vysoký obsah vitamínů skupiny B a minerálů včetně železa, takže se doporučují lidem trpícím chudokrevností. Vysoký obsah fosforu pomáhá v prevenci a léčbě depresí a únavy. Jáhly jsou jedinou zásaditou obilovinou a proto jsou vhodné při žaludečních obtížích. Jáhly neobsahují lepek a proto jsou vhodné pro bezlepkovou dietu.

Slovo jáhla je praslovanské, nejasného původu. Přídavné jméno se užívá jáhlový i jahelný. V řadě slovanských jazyků se pro jáhly používá výraz pšeno (slovensky, rusky), ale např. polsky to jsou jagły. Většina jazyků výraz jáhly nemá, používá se prostě proso nebo upřesňující loupané proso, prosná semena apod.

Bulgur

je předvařená a nalámaná forma celozrnné pšenice. Za tímto účelem je pšenice na výrobní lince vyprána, usušená, rozdrcená na menší částice a následně rozdělená na sítech podle velikosti částic na jednotlivé frakce. Výsledné frakce vykazují při kuchařském využití v závislosti na velikosti i rozdílné a vlastnosti i texturu pokrmu. Každopádně je výsledkem této úpravy výživný a z hlediska použití všestranný pšeničný produkt, s příjemnou oříškovou chutí a dlouhou skladovací dobou.

Bulgur má vysokou nutriční hodnotu, obsahuje bílkoviny, sacharidy, vlákninu, vitamíny (především vitamín A) a minerály (fosfor, železo, hořčík) a jen zanedbatelné množství tuku. Podporuje zdraví střev a působí blahodárně na nervovou soustavu.

Polenta

je kukuřičná kaše v italském podání. Je jednou ze základních, tradičních jídel v Itálii, velké oblibě se těší zejména na severovýchodě země, kde se perfektně daří kukuřici. Kdysi bývala jídlem chudých, dnes ji najdete na jídelním lístku každé italské restaurace.

Polenta se podává buď jako teplá kaše, nebo se nechává vychladnout a ztuhnout. Je velmi sytá, proto vám k zahnání chuti i hladu postačí malá porce. Protože je kukuřice bohatá na vlákninu, bílkoviny, vitamíny i minerály, zároveň tak uděláte něco pro své zdraví. Polentu si mohou dopřát i lidé nesnášející lepek, v kukuřici jej totiž nenajdete.

Cizrna

Cizrna neboli římský hrách patří mezi nejkvalitnější luštěniny vhodné pro lidskou výživu. Je nepostradatelnou složkou stravy vegetariánů a doporučuje se zvláště pro děti a těhotné ženy. Kvalita semen je daná vysokým obsahem polysacharidů, bílkovin a vlákniny (5 – 19 %). Z hlediska aminokyselinového složení je cizrna dobrým zdrojem lysinu (cca 7 %). Má vysoký podíl nenasycené mastné kyseliny linolové, která patří mezi tzv. Omega 6 mastné kyseliny a je účinná v prevenci onemocnění srdečně-cévní soustavy (snižuje hladinu cholesterolu). Značný je i obsah vápníku a železa.

Z vitaminů je pozoruhodný obsah kyseliny pangamové (vitamin B15), která je účinný antioxidant a pomáhá předcházet tvorbě peroxidů, které se podílejí na procesu stárnutí. Stejně jako ostatní luštěniny obsahují i semena cizrny látky nepříznivě ovlivňující stravitelnost. Jejich účinky je možné eliminovat namáčením a tepelným zpracováním semen. Kromě vaření se používají další způsoby úpravy cizrny – fermentování, paření, smažení či pražení semen. Jedním z nejznámějších pokrmů z cizrny je španělská cizrnová polévka (garbanzo). Ve středomoří se s oblibou konzumuje kaše připravovaná z uvařených semen (hummus), pro děti je pochoutkou pražená cizrna obalovaná cukrem. Cizrna má jemně oříškovou chuť.

Kamut pšenice

Kamut je prastará původní obilovina, o jejímž původu existuje několik teorií. Traduje se například, že zrnka kamutu byla nalezena v roce 1949 v hrobce v egyptském Dashare. Do Egypta měl být kamut dovezen ve starověku Římany a poté se v malém udržoval mezi místními zemědělci a do svého znovuobjevení v polovině 20. století. Kamut je prapůvodní druh pšenice, který na rozdíl od jiných druhů obilí neprošel procesem tak zvané hybridace či genetických úprav. Díky tomu, že pěstování nebylo dotčeno moderním zemědělskými postupy, zachoval si kamut původní vlastnosti a vysoký obsah živin.

Z výzkumu, který vypracoval International Food Allergy Association vyplývá, že mnozí lidé trpící alergií na pšenici, nevykazují alergii na kamut. Kamut je nejméně alergizující potravina! Kamutové pečivo se tak může stát výbornou alternativou pekárenských výrobků, při jejichž přípravě se běžně používá pšenice. Ale trpíte-li vážnou alergií, měli byste se nejprve poradit se svým lékařem.

Kamutová zrna vyžadují až jednu hodinu napařování ke změknutí. Ze zrn pak dále můžete připravit snídaňové kaše nebo jako přílohu. Výrobky, které jsou vyrobeny právě z kamutu jsou například nápoje, chleby, těstoviny, ale i snídaňové cereálie a pukance. Kamut je jedna z mála obilovin, která není zmutována s ostatními obilovinami. Musí se zásadně pěstovat odděleně, aby nedošlo k degeneraci. Kamut si stále zachovává svou kvailtu a patří do mezi nejméně alergizující potraviny. Je také vhodný pro alergiky na lepek.

Tempeh

nebo také tempe je javánský potravinový produkt, který je tvořen sójou a vzniká během fermentačního procesu. Obzvláště je oblíbený na ostrově Jáva, kde jde o hlavní zdroj proteinů. Stejně jako tofu je tempeh vyráběn ze sojových bobů, ale tempeh je zcela jiným produktem s odlišným nutričním složením a strukturou. Díky fermentaci získává Tempeh nejen vysoký podíl proteinů, vláknin a vitamínů, ale také intenzivnější aroma. Právě pro jeho výživnou hodnotu je produkt používán ve vegetariánské kuchyni, někdy je i brán jako náhražka masa. Ale tempeh byl označován jako „Javanéské maso“ už dlouho předtím, než lidé objevili jeho výživnou hodnotu.

Na výrobu tempehu se přišlo zajímavým způsobem a to tak, že lidé si uchovávali a balili sojové boby do listu podobného našemu lopuchu. Najednou se zjistilo, že sojové boby jsou prorostlé určitou plísní. Intuitivně věděli, že tato plíseň bude blahodárně působit pro výživu člověka. Udělali kuličky z uvařených sojových bobů, zamotali je do listu a nechali na nejteplejším místě svého obydlí. To byli prvopočátky výroby tempehu. Později to dělali tak, že měli speciální přístřešek se slámou a sláma podporovala proces zrání plísně.

Tempeh musí mít totiž dostatek přívodu vzduchu při výrobě, což sláma umožňuje. Tempeh je zajímavý tím, že obsahuje všechna vitamíny řady B, je to takový vitamínový komplex, včetně vitamínu B12. Vitamín B12 je produktem toho, jak plíseň dýchá.

Tofu

je jídlo vyráběné srážením sojového mléka. V některých publikacích se setkáme i s variantami názvu toufu či tou-fu. Tofu pochází z Číny, kde se začalo vyrábět ve druhém století před naším letopočtem. V sedmém století se jeho znalost rozšířila i do Japonska. V obou těchto zemích, stejně tak jako ve Vietnamu, Koreji a Thajsku patří dodnes k tradičním jídlům. V západních zemích bylo tofu takřka neznámé až do poloviny 20. století, ale s rostoucím zájmem o vegetariánství a zdravou stravu se i zde začalo masivně rozšiřovat.

V asijské kuchyni se tofu využívá ve slaných i sladkých jídlech a je ceněno především pro svou schopnost přejmout chuť ostatních použitých přísad. V Evropě a Americe je tofu spojeno především s vegetariánstvím a veganstvím, jelikož jej díky vysokému obsahu lze použít jako náhražku masa. Pokud zařadíte tofu do svého jídelníčku, výrazně tím prospěje tělu především v boji s nadváhou. Jelikož je tofu nízkokalorický zdroj bílkovin, je ideální při snižování cholesterolu v krvi.

Robi

je tepelně zpracovaný polotovar určený k dalšímu zpracování v kuchyni. Může nahradit maso, kterému se vzhledem a konzistencí podobá. Vyrábí se ze směsí obilných bílkovin včetně rýže, kukuřice, pšenice, pšeničných klíčků, červené řepy, soli a vody.

Nutriční hodnoty robi masa jsou velmi příznivé opravdu pro každého – ať držíte nebo nedržíte dietu, robi se hodí do každého jídelníčku. Obzvlášť ho ocení ti, kteří drží redukční dietu, ale i sportovci kvůli bílkovinám a kulturisté pro nízký obsah tuků. Protože se jedná o zdravou náhradu masa, robi maso není určeno pro žádnou cílovou stravovací skupinu, proto se nemusíte ostýchat. Jen pozor, nehodí se pro bezlepkovou dietu!

Robi maso obsahuje stejné množství bílkovin jako klasické maso. Nutriční hodnoty jsou následující: voda 68,40 % bílkoviny, 19,81 % tuky 0,05 %, minerální látky 1,11 %, sacharidy 10,68 %. Energetická hodnota činí 523 kJ.

Seitan

je rostlinná bílkovina z pšeničné mouky, která se připravuje vymytím škrobu z pšeničné mouky, který se vaří ve vodě s mořskými řasami, sójovou omáčkou, zeleninou a kořením. Chutí a strukturou se blíží masu. Dá se připravit jako řízky, sekaná, ražniči, guláš. Jeho využití je všestranné. Obsahuje velké množství kvalitní bílkoviny a pokud je připravovaný dle tradičního receptu, potom i cenné minerály a vitamíny. Seitan lze tedy upravovat stejně jako maso, ale doba úpravy je kratší.

Původní recept na „seitan“ pochází z buddhistických klášterů Japonska. Jeho výroba není žádné velké tajemství. Vyrábí se snadno z mouky. Je chutnou a zdravou alternativou k masu. Obsahuje bílkoviny (25 gramů) a jen velmi málo tuku (0,8 – 1 gram). Prodává se většinou již hotový se zeleninou, nebo nakládaný. Lze jej jednoduše připravit i doma.

Piniové ořechy

jsou semena středozemní borovice, známé jako Pignoli. Borovice pinie (Pinus pinea) roste v přímořských oblastech, na skalách, útesech i na píscích, v pásmu od pobřeží do nadmořské výšky 800 m. Má široce vejčité šištice se štíhlými semeny, která jsou až 2 cm dlouhá. Jsou ukrytá v červenohnědé nebo šedavé slupce, po oloupání pak mají smetanově bílou barvu.

Piniové ořechy obsahují až 31% bílkovin, 47% tuků, až 12% sacharidů, mají množství vitaminů skupiny B a zinku.

Sezamová semínka

jsou považována za jedny z nejzdravějších semínek vůbec. Díky vysokému obsahu karotenu v kombinaci s hořčíkem, vápníkem a zinkem jsou vynikajícím lékem na choroby očí, sliznic, kůže, nehtů a vlasů. Jsou velmi prospěšná k prevenci a léčbě osteoporózy, osteomalacie, zlomenin kostí, chrupavek, páteře a zubů. Vysoký obsah vitaminů B, hořčíku, fosforu a vápníku jsou hodně prospěšné na nervy, tudíž je sezam výborným lékem na neurózy, deprese a psychózy. Je prospěšný především sportovcům, studentům a těžce pracujícím. Zvyšuje imunitu a výrazně zlepšuje látkovou přeměnu. Stejně jako mák, je sezam vysoce prospěšný těhotným a kojícím ženám.

Sezam (Sesamum indicum) je kvetoucí rostlina z čeledi sezamovitých. Četní divoce rostoucí příbuzní se nachází v Africe a menší množství v Indii. Je široce zdomácněn v tropických oblastech po celém světě a je kultivovaný pro jeho jedlá semena, která se nazývají Sezamová semínka rostoucí v luscích. Květiny sezamových semínek rostliny jsou žluté, ačkoli mohou mít barvu odlišnou – některé květiny jsou modré nebo fialové. Sezam je jednoletou bylinou dosahující výšky až 2 metrů.

Čerstvé klíčky

byly jako plnohodnotná strava známy již Číně před 5000 lety. Moderní plnohodnotná výživa by měla obsahovat především bohatou syrovou rozmanitou stravu, co nejméně zpracovanou, čerstvé potraviny s vysokým obsahem přírodních látek a co nejnižším obsahem škodlivin. V dnešní době civilizačních chorob, na jejichž vzniku se podílí i chemické ošetřování a hnojení rostlin v zemědělství či také nevhodně upravená strava v restauracích a závodních jídelnách, jsou klíčky v naší stravě ideální doplňkovou formou zdravé výživy a především zdrojem životně důležitých látek. Hrstka klíčků denně může pokrýt Vaši potřebu vitamínů a minerálních látek. Tyto látky jsou v klíčcích obsaženy v koncentrované formě.

Přednosti čerstvých klíčků Nenaklíčená semena jsou ideální zásobárnou vysoce hodnotných tuků, bílkovin, minerálních látek, stopových prvků, vitamínů a enzymů. Při klíčení semen se tyto látky aktivují a zvyšuje se jejich obsah v semenech o 50 – 200 procent (závisí na druhu semen a době klíčení). Například pšeničná zrna 5 dní klíčená zdvojnásobí svůj obsah vitamínu E. V 5 dní klíčených sojových bobech se zdvojnásobí obsah vitamínu B2. Čerstvé klíčky jsou nejen chutné, ale jsou velice vhodné i pro podporu léčení některých chorob např. cukrovky, srdečních a cévních onemocnění, nadváhy nebo poruch metabolismu. Vynikající jsou jako zdroj energie pro dospívající mládež, staré lidi či rekonvalescenty. Klíčky můžete jíst i s kořínky a s výhonky. Tvrdé luštěniny jako hrách nebo fazole můžete před konzumací ještě asi 10 minut povařit nebo podusit, mějte však na paměti, že teplem se mohou zničit některé hodnotné látky (enzymy, vitamíny). Klíčky ostatních rostlin se mohou jíst syrové.

Mořské řasy

jsou nejčistším, nejkvalitnějším a organismem nejsnáze využitelným zdrojem lehce stravitelných bílkovin a sacharidů. Mají neuvěřitelné složení. Jen tak pro zajímavost. Např. obsah minerálů je až 20x vyšší než u zeleniny a mají 14x více vápníku než mléko. Zatímco vápník z mléka je pro lidský organismus obtížně využitelný, z řas si ho bereme beze zbytku. Navíc minerály a enzymy obsažené v řasách napomáhají tělu při rozpouštění tuků a hlenů, vznikajících nadměrnou spotřebou kyselinotvorných potravin, jako je maso, rafinovaný bílý cukr, mléko, mléčné a moučné výrobky z bílé mouky. Proto je řasa ideálním řešením pro všechny ty, co nejí zeleninu ani mléčné výrobky. Řasy působí zásadotvorně. Proto člověk, který je konzumuje pravidelně, netrpí civilizačními chorobami, nebo se jich dokáže dokonce i zbavit.

Řasy jsou součástí různorodé skupiny organismů, které žijí ve vodě nebo se vodou živí. Byly to vůbec první organismy na planetě Zemi, které byly schopny fotosyntézy. Jejich funkcí je vytvářet kyslík a je pozoruhodné, že více než 50 procent veškerého kyslíku v naší atmosféře produkují právě ony. Podle dostupných údajů se ročně na celém světě sklízí zhruba sedm milionů tun mořských řas. Polovina z nich se využívá v potravinářském průmyslu, druhá polovina slouží různým průmyslovým účelům, k výrobě kosmetiky, léků apod.

Javorový sirup

je koncentrátem mízy speciálních druhů javoru. Hlavním producentem javorového sirupu je Kanada, kde se z javorů, které zde rostou, využívá především javor červený (Acer rubrum) nebo javor cukrový (Acer saccharum Marsh). Přes 70 % světové produkce javorového sirupu pochází z kanadské provincie Quebec. Z výživového hlediska je javorový sirup dodavatelem vitaminů skupiny B, vápníku, draslíku, železa a stopových množství dalších minerálních látek. Javorový sirup se získává zahuštěním mízy (tu tvoří z 97 % voda a ze 3 % cukr) vytékající při poranění kmene javoru. Javorová šťáva obsahuje cukr (z 60 % tvořen sacharózou a zbytek jsou invertní cukry) vznikající působením enzymů ze škrobů, dále minerální látky, organické kyseliny a aromatické látky.

„Sklizeň“ probíhá tak, že se na jaře vyhloubí do kmene až tři otvory, kterými šťáva vytéká do sběrných nádob. Některé společnosti používají k ošetření nařezaných otvorů formaldehyd, čímž se zvyšuje výnos. Pokud je sirup dodáván v „bio“ kvalitě, formaldehyd se nepoužívá, stromy rostou v neznečistěné půdě a nejsou chemicky ošetřovány. Charakteristická vůně a chuť javorové šťávy vzniká při odpařování. Vysoká cena javorového sirupu je dána skutečností, že 1litr výrobku se získá odpařením asi 40 l šťávy. Čím je sirup tmavší a vůně po karamelu výraznější, tím má vyšší kvalitu, která se označuje se písmeny A – D (D = nejvyšší kvalita). Z hlediska senzorických vlastností je nejoblíbenější stupeň C, který se hodí k polévání pokrmů (vaflí, lívanců, palačinek, kaší, jogurtů, zmrzlin). Stupeň D se uplatňuje ve výrobcích, kde se jeho silná chuť naředí, tj. do pečených výrobků jako náhrada cukru (3 díly sirupu za 4 díly cukru) či do nápojů. Jiným způsobem rozlišování jakosti javorového sirupu je označení „medium“ (odpovídá typu C) nebo „jantar“ (odpovídá typu D). Do pravého javorového sirupu se nepřidává cukr ani kukuřičný sirup. Pravý sirup má konzistenci spíše oleje, než medu. Falšované sirupy vyráběné za přídavku cukru, glukózového nebo kukuřičného sirupu, aromat a barviv mají hustší konzistenci a vzbuzují dojem, že jsou pravé.

Třtinový cukr

je hrubozrnný, jantarově zlatý, přírodní třtinový cukr se vyrábí krystalizací z čerstvé třtinové šťávy s vynecháním všech chemických procesů a aditiv. Díky tomu si zachovává přirozený obsah minerálů, vitamínů a typickou karamelovou chuť. A také nezaměnitelnou přírodní vůni po ovoci, jablku i medu. Třtinový cukr je i sladší a slabě větrový.

Tajemství přírodního třtinového cukru spočívá ve vyšším obsahu zbytkové melasy. Ta obsahuje cenné minerály, které se jinak při výrobě cukru ztrácejí. Podle obsahu melasy rozlišujeme různé druhy přírodního třtinového cukru – od světlého téměř bílého cukru po téměř černý melasový cukr. V České republice se pěstuje cukrová řepa a většina prodávaného cuku je z této suroviny.